CZ shooting team

Kateřina Emmons

Trojnásobná olympijská medailistka a tvář řady CZ 457

Rozhovor a Bio

Dalo by se říci, že Kateřina Emmons a sportovní střelba jedno jest. Navíc se silnými rodinnými kořeny a vazbami. Ovlivnila právě rodina vaše směřování ke sportovní střelbě? Proč jste si nezvolila jiný druh sportu?

Já jsem začínala jako malá holčička s plaváním. To byl na 10 let sport, ve kterém jsem chtěla startovat na olympijských hrách, až budu velká. Kolem mých dvanácti se ale ukázalo, že na to, abych byla hodně dobrou plavkyní, vlohy nemám. Taky už mě to moc nebavilo, protože v přípravkách jsem byla od tří let. A tak jsem skončila. Táta mi nabídl vyzkoušet střelbu, než se rozhodnu, co dál. A mě to chytlo a už jsem se toho nepustila.

Když jsme u rodiny – mnoho lidí má za to, že jste příbuzná olympijského vítěze z Mexika Jana Kůrky…

Ač se to nabízí, nemáme žádný příbuzenský vztah. Ale můj dědeček Libor Kůrka byl s Janem Kůrkou v reprezentačním týmu.

S manželem Matthewem máte čtyři děti. Bude některé z nich střeleckou nadějí a posléze šampionem jako rodiče?

Na tuto otázku nemám odpověď. To bych se živila věštěním. (smích) Naše děti vychováváme k tomu, aby se učily přemýšlet a řešit problémy. Aby hledaly nové úhly pohledu. A když se nám toto povede, pak cokoliv budou dělat, budou v tom dobří. Obor, jakému se rozhodnou věnovat, je čistě na nich. Sami jsme zvědaví.

Největších úspěchů jste dosáhla ve střelbě ze vzduchové pušky. Proč jste se rozhodla právě pro tuto zbraň?

Nu, myslím, že to bylo celkem jednoduché. Prostě mi to hodně šlo, rychle jsem se zlepšovala a brzy jsem dosáhla výjimečných výsledků. Vlastně ani nebyl důvod přesedlávat. (smích) V tu dobu jsem polohovému závodu v malorážce vůbec nerozuměla. Moje výkony byly o náhodě, kromě polohy vestoje, ve které jsem byla dobrá. Až poté, co jsem tuto disciplínu pochopila a začala ji mít pod kontrolou, jsem jí přišla na chuť.

Nelákalo vás po vynikajících výsledcích na OH, mistrovství světa a Evropy ve střelbě ze vzduchové pušky přesedlat třeba na malorážku? Ostatně váš manžel Matthew Emmons je olympijským vítězem ve střelbě z této zbraně.

Malorážce jsem se věnovala od začátku, ale jak už jsem říkala, nebyla to moje disciplína. Pochopila jsem ji až v roce 2007, kdy jsem se naučila „řemeny“, tedy polohu vleže a vkleče. Pak už to mělo jiný náboj. Byla jsem konkurenceschopná. Dokonce jsem byla schopná i polohovku 3×20 vyhrát. A to se hned jinak závodí a trénuje. Vrcholem mé malorážkové kariéry bylo 2. místo na LOH 2008.

Mnoho sportovců se po skončení aktivní kariéry nadále věnuje – vedle rodiny – svému sportu, třeba jako trenéři. Jak je tomu u vás? Hovořilo se třeba o tom, že byste měla pomoci českým biatlonistům s tréninkem střelby…

Já jsem nejprve od střelby úplně odešla a nastoupila do americké firmy, která u nás v Plzni vyrábí nárazníky do aut. Začínali s wellness programem pro zaměstnance. Byla to nádherná zkušenost, poznala jsem úplně jiné prostředí a taky spoustu výjimečných lidí. Ale pak jsme se neplánovaně stali rodiči ještě dvou holčiček, odešla jsem na rodičovskou a svůj návrat zpět nevidím růžově. Velká rodina vyžaduje velkou pracovní flexibilitu, pokud nebydlíte ve větším městě, kde je vše u ruky. Český biatlon mi nabídl, abych se stala jejich střeleckou asistentkou. Někdy se cestuje, ale spousta práce se dá udělat i doma, především veškerá příprava. Hlavně je to práce ve velice motivujícím prostředí s lidmi, kteří jsou dříči. A to je pro mě velice důležité. Ohromně mě to motivuje a baví. Používám to, co jsem se naučila za 15 let vrcholového závodění, a učím se to aplikovat do mnohem rychlejšího biatlonu.

V roce 2019 jste spolu s manželem Matthewem tvářemi České zbrojovky ve spojení s malorážkami série CZ 457. Jak vnímáte tuto misi? Váš manžel je Američan, budete tedy tyto nové malorážky propagovat i ve Spojených státech?

Samozřejmě tuto misi vnímáme velice pozitivně. Jinak bychom do toho ani nešli. Nejsme z těch, kteří prahnou po tom, aby se jejich jméno spojilo s co nejvíce firmami. Vždycky jsme ctili pravidlo, že takové partnerství musí dávat smysl oběma stranám a produktu musíme věřit. CZ 457 je pro Českou zbrojovku důležitým krokem kupředu. Je to produkt, který je velice flexibilní a osloví širokou škálu lidí. Propagovat CZ 457 budeme oba kdekoliv velice rádi. Je to opravdu všestranná zbraň v prvotřídní kvalitě zpracování.

Jak novou řadu CZ 457 hodnotíte na základě svých bohatých zkušeností? Vnímáte ji coby vhodnou i pro sportovní účely?

Naprosto. To je její kouzlo. Určitě se dá použít pro sportovní střelbu do vyšší úrovně. Pro užití na té nejvyšší úrovni to není... zatím. Co není, může být. Na první osahání mě okouzlil závěr a spoušť. Jejich zpracování je úchvatné. Lepší závěr jsem asi ještě neměla možnost zkusit.

S jakými zbraněmi České zbrojovky jste měla dosud zkušenosti?

Zcela upřímně – s žádnými. Nikdy jsem se netajila tím, že mě zbraně vlastně vůbec nezajímají. Je to velice vtipné, ale je to tak. Svoje zbraně beru jako sportovní náčiní. Umím se o ně postarat, upravit je, udělat drobné opravy a servis. Ale tím moje znalosti zbraní a zájem o ně končí. CZ 457 je ale z kategorie zbraní, které jsou mi blízké a dají se použít pro sportovní střelbu. Tak ji beru jako vynikající sportovní náčiní. (smích)

Naše zbraně a produkty jsou distribuovány do více jak 90 zemí světa

Dealer lokátor