Zajímavý dopis od našeho zákazníka:
Jsem věrný organizaci Maluma Lodge, která sídlí v Jižní Africe, a proto jsem se před rokem spojil s Marcem Judasem, aby mi zařídil pravý lov na kaferského buvola.
Vše bylo dohodnuto a 17. července letošního roku jsem tedy přistál na letišti v Johannesburgu. Abych dal svému snu konkrétnější podobu, doprovází mě můj amulet, zbraň CZ 550 .458 Lott.
Safari začínáme pátráním po antilopách. Naším prvním cílem je získat pěkné trofeje (z toho jednoho 140 cm kudu velkého), ale hlavně nalézt „známky“ afrického safari a dostat se do kontaktu s jednou z nejstarších afrických buší. Po úspěšném pětidenním lovu antilop se s Marcem rozhodneme pokusit se zdolat vysokou!
Marc vybírá partnerskou oblast položenou tři hodiny cesty od Maluma Lodge.
Biotop je tu velmi hustý, lov na buvola bezprostřední (stopováním) a kvalita trofejí, které můžeme získat, je dokonalá.
Až sem, řeknete, se moje líčení nijak neliší od všeho, co může podobný „výlet! připomínat. Pokračování však leccos objasní!
Toho rána 22. července přijíždíme na úsvitu od lovecké zóny. Majitel v doprovodu stopařů nás již očekává.Projíždíme autem cesty, dokud nezachytíme čerstvou stopu velkého samce buvola. Celá skupina zpozorní a slibnou stopu sleduje. Prochodíme celé dopoledne, kontakty se zvířetem se násobí, ale do střelecké pozice se nikdy nedostaneme. Po krátkém odpočinku v nejteplejších hodinách dne pokračujeme v neúnavné štvanici.
V 16 hodin stopař v čele strne a ukazuje buvolí stopu. Buvol je v hustém křoví asi 15 metrů od nás. Marc určuje jeho polohu a tlačí mě na kolena, abych se dostal do střelecké pozice. Sotva odhaduji obrys zvířete, ale Marc poroučí, ať střílím.
Od té chvíle jde náhle všechno velmi rychle, až příliš rychle!!
Slyším temné dunění, stěží přehlušované Marcovým hlasem, který volá „Útočí!“.
Buvol se na nás doslova řítí, keřovou vegetaci kolem klestí jako buldozer.
Ve chvíli je divoké zvíře na dosah od nás! Mačkám znovu spoušť - střela buvola odchýlí z trasy. Marc střílet nemůže, dostal jsem se totiž mezi něj a zvíře. Buvol o nás téměř zavadí a běží dál. Ve spěchu se pokouším znovu vystřelit a ve stejném okamžiku slyším ránu - Marc právě zmáčkl spoušť. Dřív můj průvodce vystřelit nemohl, protože ve směru buvola stál jeden ze stopařů. Luce, Marcova žena, která ho na každém lovu vždy doprovází, se vrhá k zemi, aby se vyhnula srážce se zvířetem. Tvrdí, že mohutná kopyta viděla hodně blízko.
Když se zbavíme emocí, vydáváme se hledat krev. Pár krvavých stop na vysoko položených větvích napovídá, že zvíře je raněné, ale jsme přesvědčeni, že životně důležité orgány naše střely nezasáhly. Stmívá se a dalšíhopronásledování musíme vzdát.
Následující noc je pro mě moc krátká. Neúnavně se mi opakuje film předchozího dne. Mou mysl pronásleduje spousta otázek: Proč ten bezdůvodný útok? Má střela zabránila nejhoršímu… Kam bylo zvíře vlastně zasaženo? A najdeme ho???
Druhý den na úsvitu naše pátrání pokračuje. K nalezení raněného buvola jsme nakonec potřebovali celých pět hodin.Je na dohled a na příkaz svého průvodce střílím! Výstřel je jistý, první střela zasahuje cíl přímo do plece. Z CZ 550 .458 Lott jsem musel nakonec vystřelit ještě dalších sedm střel, abych obrovského býka definitivně uspal.
Chtěl jsem ulovit buvola, získat trofej toho mytického zvířete a jsem naprosto spokojený!
Tenhle článek jsem si přál napsat, ne proto abych si přivlastnil nějakou slávu. Chtěl jsem dát vědět lovcům – světoběžníkům - jako jsem já, že buvolí útok nemusí být jenom v důsledku zranění zvířete. Chtěl jsem také vyjádřit úctu velkému pánovi Afriky, který si zaslouží nazývat se divokým tvorem! Děkuji také Marcovi a celému týmu, že mně umožnili splnit si svůj sen - bez nich by tenhle lov nebyl možný. A nebo by všechno proběhlo zcela jinak.
Fotogalerie
Laurent VERPLANCK
francouzský zákazník Maluma Lodge
